No to byl teda den. Ztratili jsme tolik drahocenného času...
Přespali jsme v Kaohsingu a vydali se HSR do Tainanu. Bylo to super rychlý - za 13 minut jsme dorazili na nádraží HSR a čekalo nás nemilé překvapení: nejsme v Tainanu, musíme jet ještě dalších 20 minut normálním vlakem do centra. Agrh.... Tak jsme se pomalu dostali i na vlakové nádraží. Večer předem, když jsme plánovali, kam se podíváme a nic pořádného jsme na netu nenašli, jsme si řekli, že se zeptáme na informacích a budeme se řídit podle zdejších prospektů. Jediný, co jsme naplánovali vidět, byl zdejší národní park.
Hrozně jsme se těšili, že tam mají být plážičky a řeka, který se přezdívá malá Amazonka. Zjistili jsme, že tam jede linka 99. Při čekání na ní a bloudění po hlavním nádraží (které bylo teda dost hrozný na Taiwan - bezdomovci, špína, nízký podchod), jsme našli cestu do parku. To byla jediná věc, která se nám tu zalíbila. Byly zde nádherný stromy, hlavně vysoký palmy. Bohužel některý z nich byli díky vydatnému dešti podmáčený a spadnutý. Čekali jsme v dešti hroznou dobu, než náš bus dorazil. Pršelo.. Jeli jsme dobrou půl hodinu k oné řece. Byla rozvodněná, že pomalu zaplavovala silnici a .. vlastně to nebyla ani řeka, ale takovej obrostlej rybník. Rozhodli jsme se ani nevycházet z autobusu a jet dál. Furt jsme se dívali z okýnka, jestli je zde něco tak zajímavého, jak sliboval prospekt. Jenom špinavé moře, zakalené řekou, která se do něj vlévala. Další půlhodinu jsme strávili jízdou ke známé solné hoře. Proboha! Tohle máme v čechách každou zimu! Ona hora byl pouhý špinavý kopeček soli, na který se teda ani nemohlo vylézt. Podle nás jen potřebovali udělat nějakou atrakci. Všude kolem byla solná pole, ale protože pršelo, tak jsme se nebyli projít. Jen jsme čekali zklamaní na zastávce,ať nás bus vezme zpátky do Tainanu. Hodinu cesty jsme koukali z okýnka, kdyby nás něco zaujalo.. Byl zde jeden obrovskej komplex chrámů, ale když jsme si představili to čekání na další autobus v dešti a kde nic tu nic... Tak jsme dychtivě koukali dál, v Tainanu, ale nic moc extra teda. Full moon bridge, od kterého jsme očekávali nádheru byl obyčejný most. Ke stromu, který roste na odpadcích jsme se ani neodváželi dojít (podle tripadvisoru je to kravina) a ostatní lákadla pro turisty také za nic nestály.
Rozhodli jsme se tedy jet zpátky do Kao. Šli jsme k lover river - bylo zde romantický nábřeží až do přístavu. Tak jsme se chvilku kochali na pohled na mrakodrapy a lodě a vydali se do největšího nákupního centra v západní Asii. V 7 patrovém obchoďáku jsme dlouho bloudili, než jsme našli jídlo. Ale ani to za moc nestálo - asijská (nebo spíše taiwanská) kuchyně není naše gusto. Tak co nám zbejvá, jdeme do mekáče. Je to tu fakt strašně levný, jen mám obavy, abychom si nemuseli kupovat každej místo navíc v letadle. Jsme už zvyklí na trochu tý pozornosti. Když přijdeme do metra, jako by se zastavil čas: lidi zmlknou a upřou zrak na nás. Zajímalo by nás, kolik existuje fotek nás dvou na Taiwanu, aniž bychom věděli, že nás někdo fotí (někdy je i nachytáme). Lidé nás zdraví, chtějí si povídat a když zjistí, že jsme z Čech, tak jen významně přikyvujou a opakují :tíjéka, tíjéka: , přitom my velmi dobře víme, že oni nevědí, kde to je. Ale Tomovi je tahle pozornost málo. Když vítězoslavně přinášel jídlo k našemu stolu, ani nevím co se stalo, jestli zakopl, zakoukal se.. prostě zkrátka rozlil pití. Všichni se na nás otočili. Byl to trapas. Vedoucí nám donesl nový kelímek s pitím, jako by to snad byla jeho chyba a poslal jednoho z pracovníků to uklidit. Rychle jsme šoupli do sebe jídlo a užuž jsme byli pryč.
Dneska se stěhujeme do Taichungu:)
Žádné komentáře:
Okomentovat