18.08.2014 Poslední celý den - cesta z Hualienu do Taipei

Poslední den!

Zatím jsme si to ani pořádně neuvědomujeme a už opouštíme nejkrásnější hotel (mimo Yoho), ve kterém jsme za celý pobyt byli. Ráno jsme tedy vstali brzo, protože jsme si plánovali, jak ještě pojedeme do Yilanu surfovat. Ale protože Tom měl teplotu a fakt to k tomu nebylo, tak jsme se shodli, že dojedeme už do hlavního města a tam se naposledy porozhlédneme.

 Táhneme kufr přes celý Hualien až na nádraží a litujeme, že jsme se tak smáli, když nám slečna recepční nabídla, že nám zavolá taxi. Na vlakovém nádraží vystávám několika metrovou frontu (zdála se až nekonečná!) a Tomča jde mezitím vybrat, ať máme čím zaplatit lístky. Když v tu přiběhne a říká, že mu ani jeden ze dvou ATMs nefunguje. Vystrašení počítáme drobáky a modlíme se, abychom měli dostatek. Dneska MUSÍME do Taipei! Konečně na nás přišla řada. Děda za přepážkou neuměl anglicky, proto už měl připravený papírky, v kolik jede vlak do Taipei a že si nejde zamluvit sedadla. Hm, takže nejedeme expresním vlakem, zřejmě se musí dlouho dopředu zamluvit a my se většinou rozhodujeme spontánně. Tak jsme tedy koupili lístky (naštěstí vyšli ještě levněji, než jsme očekávali) a na internetu došli k zjištění, že cesta do Taipei bude trvat 4 hodiny. "Juchů!" Na to, že ze severu na jih s HSR jsme byli asi za 2 hodiny.. No co už. Nastoupili jsme do vlaku  (samozřejmě po nějakém tom hledání nástupiště) a ani nás nepřekvapilo, že nebyla místa, kam si sednout. Jeli jsme cestou podél moře, kolem hor, městy... Nakonec to bylo moc pěkné. Dokonce se s námi začali bavit nějaký pán s paní, protože si chudák myslel, že ho tom fotí. Byli to asi jediní Taiwanci, kteří postřehli, že Česko a Slovensko se rozdělili.

Konečně jsme v Taipei! Teď nás ještě čekalo dobrodružství. Najít hotel. No dobře, nebylo to tak těžký, pro cestovatele jako jsme my dva. Ovšem celou situaci nám stěžovala Tomčova nevolnost. Ubytovali jsme se a hned museli vyrazit do Penta Office, protože jsme tam měli uschovaný jeden kufr. Jeli jsme hodinu přes celé město a když jsme konečně dorazili, tak jsme bloudili, že nakonec pro nás David musel dojít. Tam jsme dostali diplom, pokecali.. Ale chtěli jsme si ještě užít večer, tak jsme poměrně rychle zmizeli. A protože to byl poslední večer, rozhodli jsme se jít na hezkou večeři. No, nešli jsme na night market. Ani do asijské restaurace. Ale na pizzu! Mňam! Navštívili jsme tu restauraci, ve které jsme byli hned poprvé s dalšími stážisty. Bylo to hrozně super, protože nás nakonec usadili hned k oknu, atak jsme měli krásný výhled na noční Taipei 101. Pizza ovšem byla so-so (no nejsme v Itálii, žeano), tak jsme si polovinu z každé nechali na další den a přemýšleli co dál. Nebylo to tak těžké, vzhledem k tomu že jsme měli kufr a nemocného Tomču. Tak jsme jeli na hotel a pořádně se vyspali na další - náročný den.

K hotelu: byl to hostel a poprvé nás překvapila celkem nepříjemná obsluha. Pán byl dost suchý, nedal nám téměř žádné informace. A celkově za tu cenu.. Museli jsme si sami ustlat, pak po sobě rozestlat a ani snídani jsme neměli. Jediný, co se mi líbilo, byl výhled na Taipei 101:) (i když z pěkný dálky)