Prvni nepovedeny vylet. Od zacatku dne problemy. Opet jsme nekde zapomněli jeden z mobilu - tentokrát tomův - v taxiku. Nastesti byl ridic hodnej a dovazl nam ho zpatky. Ostýchal se, když jsme mu strčili 50 dollarů, jako dík - nevíme jestli proto, že je tak slušný, nebo že to bylo málo.Tak jsme svisteli na hlavni nadrazi HRSkem a tam prestoupili na MRT, protoze jsme hledali operatora. Dneska nam totiz dosel mesicni tarif a my si museli koupit novy. Pockat.. my uz jsme tu mesic! Ani nam to neprijde.. tak pokracuju. Litali jsme kolem domu pana prezidenta jak zblazneny v tom hroznym hicu. V Chunghwa telecom jsme se dostali do casoveho skluzu. Tak jssme vyplazli 2 000twd za oba a uz se sineme zpatky na main station.
Zase jsme se ztratili. Na informacich bus c. 1717 neznaji a na turistickym infy nas poslali nekam do cudu. Nakonec jsme to ale prece jen nasli.
Vyrazime do Yangminshan national park a tesime se na horky lazne v divoke prirode. Jeli jsme sooecnym pohorim, ze ktereho stoupal sirnaty dym. V autobuse to jednu chvili pachlo a my to shodili na dite, co sedelo pres ulicku, ale nakonec to asi byla ta sira. Vystupujeme po necelych dvou hodinach jizdy na neznamem miste a hledame na gps, kudy tudy. "Jdete pres parkoviste a pak po cesticce k rece" pise cedtovatel na teto strance, kde se napad na tento vylet zrodil. Tak tedy jdeme. Cestou vtipkujeme, jestli by bylo.mozne vzit papouska na lov zmiji. Vidime dve ricky - normalni prusvitnou a medenou. "Musite prebrodit reku, protoze most byl strhnut" no Pockat, tdy most je. Tak to jdeme spatne.. vracime se rozpalenou krajinou a najednou zacnu jecet: "Tome!!! Had!!" Kousek ode me v trave lezel strasne hnusnej, tlustej had. Vzpamatovalo me az Tomcovo zvolani: "Nikolko utikej!" Tak jsem bezela a Tom taky. Zbytek cesty jsme dupali. "To delate uplne zbytecne" rekl by znalec.
Vrátili jsme se na rozcestí, kde jsme před tím špatně zahnuli. Zvolili jsme tedy cestu do kopce a v hrozném Taiwanském hicu jsme ještě plní nadšení stoupali. Ušli jsme asi 2 kilometry plných potu a mého nadávání, když jsme narazili na zahrádku. Hm, tak jsme zase špatně. Veškerá zvědavost po krásných lázních mě přešla, když jsme se museli zase vracet po vyhřáté silnici. To, že je krásně vyhřátá jsem si ale nevšimla jenom já... Po pár krocích mě tom zastavil: "Nikolko pozor, další had!" Stáli jsme jak opaření a já začela chytat paniku, protože tohle byla jediná cesta, jak se dostat dolů. Had byl nastraženej, s tělíčkem zvednutým a hlavou v pozoru. Dupali jsme a tleskali, ale had nereagoval. Tom po něm hodil kamenem. Had se pouze ohlídl, ale jinak zůstal v nezměněné poloze. Naštěstí nás nezpozoroval, ani když po něm tom hodil další kamen. Pro hada žádná křeč... Až po třetím kamenu se sebral a odplazil. To byla naše příležitost. "Až odpočítám do tří, poběžíme, ano?" "Raz, dva,... tří!" A utíkali jsme a dupali co nejhlasitěji to šlo.
Dodupali jsme až na hlavní silnici a tam si sedli na zastávku k babičce a dědouškovi. Rozpisu jsme vůbec nerozuměli, tak jsme se řečí těla dozvěděli, že další autobus do Keelungu přijede co nevidět. Tak jsme nasedli a jeli na nedalekou pláž. Byla celkem dlouhá, ale v moři ani živáčka. Teda až na jeden zaplocenej úsek. Tak jsme se tam vydali. Cestou jsme narazili na pár mrtvých rybek - takových těch nafukovacích z Nema -, ale jinak to byla pěkná písčitá pláž s mořem jako v chorvatsku - zvláštní kombinace. Došli jsme tam, vyčábřili se a až později jsme zjistili, že všichni kolem nás mají nějaké pásečky. Tak jsme se rychle sbalili a utíkali jsme kolem hotelu pryč.
Dorazili jsme na zastávku a čekali na autobus do Taipei. V hlavním městě nás nenapadlo nic lepšího, než jít nakupovat. A vyplatilo se! Tomča má nový Nike a já zase džíny:) Opět stejná cena, jiná měna.
Takže den nakonec nebyl tak špatnej, jako se zdál. Málem nás uštknul had, ale můžeme si vzít ponaučení, že si na to prostě už máme dávat pozor.
Žádné komentáře:
Okomentovat