Druhý den volna! woohoooo! Tomčo naplánoval výlet na pláž, kterou jsem sem včera psala: Baishawan beach. Ráno jsme se nasnídali a nechali si od místního Michaela zavolat taxi. Má kontakty na levnější, zřejmně nelicencovaný taxi, se kterým už jsme byli na night marketu, ale tentokrát jsme měli jet sami. Takže jsme se docela báli, aby nás neunesl. Jeli jsme kránsou toyotou, vevnitř koženou. A naštěstí jsme dorazili na nádraží. Tam jsme nasedli do high speed vlaku a uháněli 260 km/h do Taipei.
....
Byli jsme tam za chviličku. Pak jsme nasedli na MRT. Nejsem sprostá, ani jsem se nepřepsala ( (s)mrt), tak se nazývá metro. Dojeli jsme na konečnou a tam se zeptali na informacích, kterým autobusem se vydat dál. Navšívili jsme mekáč, dali si kafe a sendvič dohromady v přepočtu za dvacku a běželi na autobus. Tam jsme narazili na staršího pána, který se zvědavě vyptával, kam jedeme. Když jsme mu ukázali obrázky, které nám nakreslil hodná pán na informacích, tak hned přikývnul: follow us. Po hodinové jízdě jsme tam byli. Moře! Děda se hned hrnul za náma a všechno nám plynulou angličtinou vysvětlovat. Kam jít, ke se převléknout, kde se vysprchovat a že si máme koupit přístřešek. Ještě že jsme tak učinili. 300 dolarů na den, ale stálo to za to, jinde nebylo stínu k nalezení. Ještě jsme si s ním povídali, protože se svojí rodinou zakotvil přímo vedle nás. Po vyměnění oblečení za plavky jsme ale bohužel zjistili, že Tom je mároztrhlý po včerejší bitce v bazénu s jeho T-group. Tak jsme šli do krámu koupit nový. V přepoču za stovku jsme pořídili celkem pěkné plavečky a už už se nemohli dočkat jak se vyčábříme. Páni! Obrovský vlny! Došlo nám, že díky tajfunu blížímu se k Japonsku je moře tady tak neklidné. Bohužel, díky tomu jsme nemohli pořádně plavat. Naštěstí tam byli plavčíci, kteří hlídali, aby nás spodní silný proud nestáhl do oceánu. I přes to jsme si to fakt užili, jen jsme měli písek uplně všude.
Byli jsme tam do šesti a pak se vydali autobusem zpátky do Taipei. V autobuse jsme se stali atrakcí pro jednu rodinu, která nás pronásledovala až domekáče, takže jsme jim nenápadně utekli a schovali se ve starbucks. To zde stojí asi tak o polovinu méně než v čr. 150 Kč je tu jako 150 dolarů. V taipei jsme se koukli do metro marketu a poprvé mi byla zima, tak snad ještě nenastydnem z klimatizace.
Vzali jsme si taxíka z nádraží tady, tentokrát licenocovanou Mitschubishi. Dorazili jsme na koleje, kde byla part stážistů a všichni se nám smáli, že jsme rudý. HM:( Je to pravda, sluníčko je tu tak silný, že nás krém prostě neochránil.
Zítra jedeme do I-Lan do aquaparku. To jsme na to zvědaví.
Tak ahoooj!
Žádné komentáře:
Okomentovat